Meloun cukrový

Květy jsou jednopohlavní - nejníže je květ samičí, ostatní jsou samčí

Listy cukrového melounu se podobají listům okurky

Nejen listy a stonek rostliny, ale i plody bývají zpočátku hustě chloupkaté

Slupka cukrových melounů může být rozpraskaná

Říše: Plantae – rostliny
Oddělení: Magnoliophyta - krytosemenné
Třída: Rosopsida - vyšší dvouděložné
Řád: Cucurbitales - tykvotvaré
Čeleď: Cucurbitaceae - tykvovité
Rod: Cucumis - meloun, okurka
Druh: Cucumis melo - meloun cukrový

Meloun – historie

Slovo meloun znamená velké jablko a pochází z řečtiny. Cukrový meloun je zeleninou poměrně mladou. Vědci se přiklánějí k tomu, že cukrový meloun, jakožto planý druh, pochází z Afriky a jižní Asie. Kulturní forma byla poté rozšiřována přes střední Asii až na Blízký východ. Až v 12. a 13. století jej Tataři a Turci rozšířili i v Rusku. Do střední a západní Evropy se dostal v 15. století. V Karibské oblasti byl rozšířen v 15. a 16. století, v Americe se objevil až v 17. století. U nás se pěstuje jen minimálně, větší význam má pro české zahrádkáře meloun vodní. Ovšem v některých státech Evropy si jídelníček bez tohoto dezertu nedokážou představit.

Rostlina

Cukrové melouny řadíme mezi plodovou zeleninu. Je to jednoletá rostlina, kterou řadíme do stejného rodu, jako okurku. Stejně jako všechna ostatní tykvovitá zelenina je i cukrový meloun velmi náročný na vodu a teplo. Celá rostlina je chloupkatá. Listy se velmi podobají listům okurky, jsou však menší. Na listu bývá znatelných 3 – 5 laloků. Stonek rostliny je na průřezu hranatý. Výhony mohou být dlouhé i kolem 1,5 metru. Dříve se rostlina musela zaštipovat, aby se výhony více větvily. Dnes však jsou vyšlechtěny i takové odrůdy, které zaštipování nepotřebují. Cukrový meloun je rostlina jednodomá - na jedné rostlině nalezneme jak květy samčí, tak i samičí, přičemž samičích květů se objevuje na rostlině až 10 krát více, než květů samičích. Na samičích květech je nápadný velký semeník, malý plůdek. Kořenový systém cukrových melounů je mohutný, přesto se však i tyto melouny roubují na tykev, pro zvýšení výnosů. Vegetační doba je u nás 11O – 120 dní.

Plody

Plodem cukrového melounu je z botanického hlediska bobule. Nejčastěji bývá oválného až kulovitého tvaru. Kůra plodů může být různá. Existují odrůdy cukrových melounů, které mají kůru plodů hladkou, popraskanou, žebernatou i hustě síťovanou. Lišit se mohou i barvou. Vyskytují se plody s barvou slupky žlutou, zelenou, naoranžovělou, šedou i bělavou. Dužinu mají nejčastěji oranžovou, nechybí však na trhu odrůdy s dužinou bílou, nazelenalou i žlutou. Plody mohou dorůst do hmotnosti i více než 5 kg, nejčastěji však váží 1 – 3 kg. Jejich skladovatelnost je však velmi malá. Zralý kvalitní plod vydrží pouze 2 – 3 dny. Pokud chceme plod skladovat déle, musíme jej utrhnout předčasně, ovšem chuť nikdy nedosáhne takové kvality, jako plodu dozrálého na rostlině. Když se tedy zváží, jak brzy musí být sklizeny plody, s kterými se běžně setkáváme v obchodech, nemůžeme se divit tomu, že cukrové melouny často českého spotřebitele nezaujaly. Semana cukrového melounu jsou velmi podobná okurce nejen vzhledem, ale i umístěním v plodu. Jsou však větší a vypouklejší. HTS je 25 – 35 gramů. Od vodního melounu se také cukrové melouny liší obsahem vody v plodech. Ten je u cukrových melounů téměř o 10 % nižší. Zato je však cukrový meloun považován za velmi hodnotnou zeleninu, jelikož obsahuje velké množství vitamínu C, karotenu, cukrů i dietetických látek. Pěstuje se jako pochoutková zelenina pro přímý konzum v syrovém stavu. U nás nejsou sice tolik oblíbené, jako melouny vodní, ale v některých jiných státech, např. ve Francii, konzumují cukrové melouny běžně jako dezert.

© 2012 Václav Kozák a jenikkozak